Zpracoval Jiří Mauer

 „Dnes konečně po dlouhých létech odstrkování, strádání a starostí po obětavém úsilí, neúmorné práci dostává se české menšině žacléřské vlastního krovu. Konečně má svůj vlastní národní stánek pro svoji činnost kulturní a život společenský – Národní dům. Vybudovala ho obětavost, národní uvědomění, nadšení hraničářů žacléřských, pochopení a vlastenecká láska českého města a kraje čáslavského.“

Z projevu J. M. Vlčka předsedy VIII. sboru Národní jednoty severočeské.

Od první myšlenky zbudovat v Žacléři český kulturní stánek až po jeho slavnostní předání dne 8. července 1928 uplynulo šest let. Cesta k cíli byla spojena s mnoha nesnázemi a finančními problémy.

Vznik Československé republiky v roce 1918 přivítaly i české menšiny v pohraničí, které dosud trpěly národním ústrkem, rovněž česká menšina v Žacléři hledala možnosti uplatnění. Nejdříve založila konzumní spolek „Vlastní silou“,  který obstarával veškeré nákupy pro české obyvatelstvo, vše s cílem,  aby zisk zůstal v českých rukou. Z takto vydělaných peněz pořídila pole a pár koní. Prvním spolkovým domem zakoupeným ze získaného kapitálu se v roce 1919 stal hostinec v Černé Vodě. Byla ustavena správní rada spolkové místnosti v obsazení A. Suchý, A. Zítka, J. Kulda, J. Pozděna, A. Vlček a J. Motyčka. Avšak život této rady byl krátký. Po marné snaze obsadit hostinec místním člověkem byla budova v listopadu prodána úpickému Josefu Hejnovi za 52 000 Kčs. Na spolkových schůzích byla i poté čím dál častěji řešena otázka, jak a kde získat vlastní prostor, v němž by se Češi mohli scházet a pořádat své akce. Na popud předsedy pana Antonína Suchého byla svolána schůze, na níž došlo k usnesení založit stavební a bytové družstvo. Přípravou založení tohoto družstva byli pověřeni J. Rychlík, K. Čepelka, H. Novotný, V. Steinbach, J. Prouza, F. Menčik, J. Kulda, A. Zítka a R. Gotvald.

Na 5. ledna 1920 byla svolána ustavující schůze všech Čechů do hostince J. Hejny v Černé Vodě. Po objasnění všech potřebných věcí bylo přistoupeno k volbě představenstva a dozorčí rady. Ředitelem byl zvolen Antonín Suchý, náměstkem ředitele František Menčík, pokladníkem Josef Rychlík, účetním Ladislav Slezák, přísedícími Josef Kulda a Adolf Hanuš. Členy dozorčí rady se stali Antonín Zítka, Raimund Gotvald, Alois Brandejs, Josef Švejdar, Antonín Hejzlar a Josef Fabián. Po této volbě bylo přijato usnesení založit „Obecně prospěšné stavební a bytové družstvo Čech v Žacléři“. Tato společnost byla úředně zapsána jako společnost s ručením omezením a její ustavující valná hromada se konala 5. dubna. Hlavní činností družstva bylo pořádání finančních sbírek a schůzí, navíc se od samého počátku stalo mluvčím české menšiny v Žacléři a okolí. Jako prioritu si určilo stavbu svého kulturního stánku. Zadalo proto architektu R. Dvořáčkovi z Červeného Kostelce vyhotovení stavebních plánů objektu a bez prodlení začalo shánět finanční prostředky na tuto akci. Jediným příjmem družstva však byl členský vklad 100 Kčs, který však nestačil ani na zakoupení stavebního pozemku. V té chvíli se do akce  zapojila Národní jednota severočeská VIII. sbor a trutnovský okrsek NJS. Jako jedna z několika tehdy vzniklých obranných jednot pořádala přednášky, zakládala knihovny, školy a záložny. Prostřednictvím ní byl od Josefa Kuldy zakoupen pozemek na stavbu Národního domu, který byl následně darován družstvu.