V roce 1922 vyšel zákon o stavebním ruchu, který přivedl družstvo k nápadu, jak vyřešit nedostatek bytů, a tak 17. května 1922 koupilo za 15 000 Kčs od paní Marie Langrové pozemek na výstavbu činžovního domu. Na stavbu financovanou ze státní subvence však družstvo muselo mít 10% stavebních nákladů. Z tohoto důvodu se čeští horníci usnesli, že buď složí hotový kapitál, nebo potřebnou část odpracují. V té chvíli se do akce se zapojila Národní jednota severočeská VIII. sbor a trutnovský okrsek NJS.
Stavební plán z roku 1920
Členové spolku uzavřeli smlouvu s představenstvem stavebního a bytového družstva Čech v Žacléři, v jejímž textu se píše: „Složíme k rukám výše uvedeného představenstva k zamýšlené stavbě bytového domu v Žacléři peněžní obnos jako reservní podíl 500 Kčs, nebo budeme svědomitě vykonávati všechny tělesné práce, které nám budou přiděleny při stavbě domu tak, že odpracovaná hodina se bude počítat za dvě třetiny mzdy dělníka. Podotýkáme, že uvedený obnos jest považovati za minimum a že se vynasnažíme tento obnos buď peněžitě, nebo svojí prací co nejvíce zvýšit, a tento obnos považovaný za minimum nebudeme požadovati před uplynutím deseti let k vyplacení.“ Tato smlouva se však měla vztahovat pouze na výstavbu obytného domu.
Stavba byla zadána staviteli R. Dvořáčkovi z Červeného Kostelce. V prosinci 1923 byl činžovní dům dokončen a dvanáct rodin v něm nalezlo příjemné bydlení. Půjčky na stavbu poskytla Úrazová pojišťovna dělnická pro Čechy 209 080 Kčs, Městská spořitelna v Hradci Králové 180 000 Kčs a Městská spořitelna Pražská 500 000 Kčs. Přibližná hodnota činžovního domu byla 1 000 000 Kčs. Současně se stavbou činžovního domu byly započaty práce na základech Národního domu. Pro nedostatek finančních prostředků však byly práce zastaveny.
Činžovní dům čp. 91, 93
Po třech letech vzešla snaha o obnovení stavby, dne 12. července 1925 pořádala česká menšina v Žacléři pod záštitou Národní jednoty severočeské a městské rady čáslavské velké menšinové slavnosti, při nichž byla dopoledne slavnostně otevřena nová česká národní škola. Tentýž den odpoledne byl seřazen u vlakového nádraží průvod v čele s červenokosteleckou hudbou, který slavnostně projel městem a na ozdobeném voze přivezl na staveniště ND základní kámen s vytesaným letopočtem 1925. Po slavnostních projevech se účastníci přesunuli na Jiří kopec, kde se konala lidová veselice. V tomto roce došlo ke změnám ve vedení družstva, za nemocného A. Záviše nastoupil J. Šlajs, za A. Zítku A. Hejzlar. Později rezignoval i J. Rychlík, kterého nahradil J. Čermák. Na jaře 1926 odstoupil zasloužilý předseda družstva Antonín Suchý, jehož místo zůstalo neobsazené až do roku 1928, kdy byl předsedou zvolen J. Šlajs.
Plakát menšinové slavnosti a dluhopis.
Práce na stavbě Národního Domu stále narážely na různé překážky, a proto byly zastaveny. Ačkoliv byly pořádány různé finanční sbírky, nebyl pro pokračování stavby sehnán potřebný kapitál. Zlom v budování ND přišel až roce 1927, kdy stavební a finanční starosti převzal VIII. sbor NJS. Návrhem M. Roubíčka, předsedy trutnovského okrsku NJS, a J. M. Vlčka, předsedy VIII. sboru NJS, bylo financovat stavbu vydáním bezúročných dluhopisů. Na ministerstvo vnitra byla podána žádost, která byla 15. dubna 1926 schválena, a dluhopisy byly v roce 1927 vytištěny. Po předložení plánů a potvrzení čáslavské podpory získalo družstvo výhodnou půjčku od místní odborové organizace svazu horníků a Dělnické tělovýchovné jednoty ve výši 50 000 Kčs.